Duben 2008

Japonsko - bojová umění

29. dubna 2008 v 16:16 věci

Japonská bojová umění

Japonská bojová umění byla vytvořena ve feudálním Japonsku jako prostředek boje o moc i jako prostředek individuální sebeobrany. Původně sloužila téměř výhradně k zabití nepřítele. V této podobě se i dnes uplatňují například při výcviku ozbrojených složek. Tato skupina bojových umění se japonsky nazývá budžucu (bu - válka, boj; džucu - umění, dovednost). Do této skupiny patří například původní japonský šerm a válečná lukostřelba. Hlavně počátkem 20. století došlo k přeměně budžucu v budó (dó - cesta; budó - cesta boje) a vzniku disciplín jako judó, karatedó, kendó, iaidó a dalších.
V budó již není cílem zabití protivníka, ale především dokonalé poznání sebe sama a neustálé sebezdokonalování. Technika zde není cílem, ale prostředkem k dosažení sebepoznání. Cílem je dosažení naprosté harmonie tělesné i duševní stránky člověka. V budó se odráží hloubka kultury Dálného východu. Stejně jako při provozování kaligrafie, čajového obřadu nebo ikebany je v něm nadevše důležité soustředění na prováděnou činnost, spojené s estetikou lidského pohybu, a správné dýchání, o němž se říká, že spojuje tělo a duši.

Co je Aikido?

Aikido patří mezi nejmladší japonská bojová umění, neboť jej o sensei - velký mistr Morihei Uešiba (1883-1969) vytvořil až v roce 1925. Za zdroj mu posloužilo původní bojové umění aikidžicu s kořeny v 9. století, kendžucu (umění meče), džódžucu (umění krátké tyče) a džúdžucu (jemné umění). Ústřední ideou aikido je užití koordinované síly ki (vnitřní energie, duše) v harmonii či souladu (ai) s požadavky a okolnostmi boje.
Aikido má velmi elegantní techniku, která je zcela založena na využití síly a reakcí protivníka. Principy techniky spočívají značnou měrou na technikách užití meče. Hlavní roli hraje koordinace s akcí protivníka. Aikido je relativně nenáročné na svalovou sílu, proto je vhodné nejen pro muže ale i pro ženy, děti a starší adepty. To v praxi dokazují lidé, kteří cvičí v našem dojo.
Hlavní cíl aikidó lze přiblížit následujícím citátem: "Vybojovat tisíce bitev a tisíckrát zvítězit - to ještě není nejvyšší metou válečníka. Avšak podrobit si nepřítele bez boje, toť v pravdě vrchol umění." Sun - c'



Gomen,gomen a jesě jednou gomen

27. dubna 2008 v 11:45 My diary
OMLUVA ZA MNOU NEPRITOMNOST.
JA VIM TO SE ASI NEDA ODCINIT ALE SNAD TO POCHOPITE
Nebyla jsem tu tak dlouho protože nám nešel internet.Nějak blbnul a tak jsem no …..nudný příběh J.A kdyz uz sel tak rodiče začli všude malovat takže i u mě.A tak jsem museli VŠE vystehovat.A než to vyschlo …no hrůza.Pak zas než se to tam vše nastěhovalo.Ale nebojte už se to snad nestane.Tak gomen, gomen, gomen, gomen, gomen, gomen, gomen, gomen, gomen, gomen, gomen, a ještě jednou gomen.Jo a ještě ke zveřejnování článků přibyde sem pár článků ješte s adresou http://vseogfamnohemvic.blog.cz tak se omlouvam ale je mi to lito je vyhodit.Nakonec sou to mé screeny?jsou tak to je jednou.Tak ahoj a jestr jednou se omlouvám….. J.

SaKuRaLoVe

23. dubna 2008 v 15:15
:

Japonsko - kimona

22. dubna 2008 v 16:47 věci
Význam slova kimono znamená něco jako: to co se obléká, nosí. Slovo samotné není příliš staré, začalo se používat někdy v období Edo, kdy nahradilo slovo Kosode.
Kimona se do Japonska dostala okolo 13. století z Číny. Velmi brzo se stalo standartním druhem oblečení v Japonsku. Bylo to proto, že kimono vyhovovalo požadavkům na oděv daleko více, než-li před ním kalhotové oblečení. Kimon je mnoho druhů a s prací na různých úpravách a doplňcích si dali Japonci opravdu záležet. Je několik druhů kimon od drahých hedvábných kimon Omeši po lehké letní kimona Jukata. Existují také zimní teplejší vatová kimona zvaná Tanzen. Nezbytnou součástí kimona je pás - Obi, kterým se kimono připevňuje k tělu.
POD PEREXEM OBRAZKY

Japonsko - vějíře

22. dubna 2008 v 16:39 věci
Vějíře patřily odedávna v Japonsku k tradičním doplňkům oblečení.

Jsou dva základní druhy vějířů podle tvaru:
Učiwa - ploché malované vějíře, původně převzaté od Korejců
Ógi - skládající se vějíře

Vějíře se začaly nejdříve využívat při různých slavnostech, např. šintoistických. Je tomu tak i v současné době. Vějíř plochého tvaru používá například rozhodčí Sumo. Vějíř drží v rukou také herci divadla Nó. Neplní zde funkci čistě dekorativní, nýbrž jeho pohnutím nebo nakloněním se naznačuje například pláč, pohnutí, radost atd.

V těch nejstarších dobách byly japonské vějíře vyráběny ze dřeva cypřiše Hinoki a hedvábných provázků. Jako vše i tyto původní suroviny se časem měnily. Začal se využívat papír, hedvábí, slonovina a pro Japonsko typický bambus. Samozřejmě, že to nejsou všechny suroviny, které sloužily k výrobě vějíře.

Málo známou skutečností zůstává použití vějířů jako zbraní. K tomu byla zapotřebí určitá úprava samotného vějíře. Ramena vějíře mohla být například vyrobena z kovu a jeho konce zaostřeny. Takto se mohl využít i k blokování čepele. Možnosti vějíře jako zbraně byly tak velké, že jej některé Bojové školy zařadily do svých tradičních disciplín.
POD PEREXEM JSOU OBRÁZKY VĚJÍŘŮ









Blog - podkategorie

21. dubna 2008 v 15:46 | Yoroko-chan |  Blog